Jedno z témat, které mě moc nenadchlo. Nejsem deníkový typ. Vždycky, když jsem se pokoušela psát si deník, skončila jsem u dne číslo 3. Přestalo mě to bavit, protože jsem zjistila, že v podstatě nemám co psát. Školní lásky pominou. Rodiče se umoudří. Hormony se uklidní. Problémy se řeší za běhu. Raději než stránkám papíru svěřuji se kamarádkám, které mají vždycky nějakou dobrou radu nebo ironickou poznámku. Moje kamarádky jsou můj deník. Takže. Můj milý deníčku...
Kdo by neznal příběh praštěné Bridget, chlípného Daniela a uťáplého Marka. Miluju je a miluju je všechny. Deník začal vycházet v roce 1995 na stránkách britského Independentu. Svobodná třičátnice, která se svěřuje milionům lidí po celé Anglii. Příběh ženy, jejíž největšími starostmi jsou láska, nadbytečná kila, kariéra a nezávislost. Vcelku pohodová a oddychová záležitost, která vás pobaví.
Potomek šlechtického rodu,
žijící v New Yorku, se po pádu komunistického režimu vrací do Čech, aby převzal své rodiné dědictví. Chátrající zámek spolu se zámeckým personálem: zpátečnickým
kastelánem, hypochondrickým zahradníkem a kuchařkou, která si ráda cvakne a
občas to přežene. S sebou si přiváží i americkou
manželkou Vivien, dceru Marii (toho času III.) a urny s popelem dvanácti mrtvých Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu. Rozhodně čtení pro všechny generace.
Deník psaný dívenkou, která se chtěla stát spisovatelkou. Velkou spisovatelkou. Bohužel jí cestu za svým snem překazila 2. světová válka a taky skutečnost, že byla Židovka. Zachycuje události mezi roky 1942–1944. Do doby než byl úryt celé rodiny prozrazen a Anne odvlečena do koncentračního tábora v
Bergen-Belsenu, kde i zemřela. RIP.
Post a Comment