Roadtrip Německo 2015

 

Když jsme se rozhodovali pro dovolenou, měli jsme dva požadavky. Nesmí tam být vedro a nesmí tam být plno lidí. Proto jsme se, místo na jih, vydali na sever. Plán cesty jsme do poslední chvíle upravovali a během cesty řešili operativně v autě. Jediné, na co jsme byli vázaní, bylo ubytování. Ale o tom zase někdy jindy. Celkově jsme najeli kolem 2.300 km a ušli kolem 110 km za 6 dní.

První zastávka byla v Berlíně. Koupili jsme si mapu a průvodce a vydali se prozkoumávat krásy tohoto města. Větší část jsme strávili v bývalém východním Berlíně. V západním se nám líbilo víc. Viděli jsme Braniborskou bránu, Vítězný sloup, televizní věž, prošli jsme se kolem noční Sprévy nebo jsme se proplétali berlínským metrem. To město má své kouzlo.

Ráno jsme si udělali ještě zastávku u pomníku Berlínské zdi. Hned poté jsme se ale vydali směr Polsko. Nejdříve jsme si udělali zastávku ve Štětíně a navečer jsme dorazili do lázeňského města Medzizdroje, kde jsme se vydali na průzkum kolonády a pláže. Bylo to nejlepší místo na světě. Klid, moře, vlny, racci, slunce, vítr a my dva.

Další den jsme se dostali zpátky do Německa a to do městečka Greifswald, ve kterém jsme přenocovali. Vydali jsme se na "romantickou" procházku do přístavu, viděli krásný západ slunce a zažili odliv. Fotka byla pořízena pár desítek metrů od břehu a podotýkám, že jsem měla ohrnuté kalhoty jen pod kolena.

Brzy ráno jsme už zase seděli v autě směrem na Rujánu, kde jsme se prošli krásným městem Sellin. To má taky nádhernou secesní kolonádu jako za starých časů. Na konci mola je ještě Tauchgondel, díky kterému si můžete prohlédnout krásy podmořského života. Moře u břehu bylo bohužel špinavé od řas a smrdělo, takže jsme se nemohli brouzdat. I tak jsme to ale užili. Mají tam dokonce i českou hospodu. Akorát nevím, jestli tam rozumí česky. Měli zavřeno.

Přes Rostock, ve kterém se zrovna konala výstava lodí, jsme se konečně dostali do města Schwerin, kde jsme měli domluvené ubytování. Tohle město nás zcela uchvátilo. Jeho uličky, zámek, park a zámecká zahrada v nás zanechali krásné vzpomínky. Dokonce jsem jezdila na koni. Jen byl celý ze železa.

Ze Schwerinu jsme si to přes Neustadt in Holstein zamířili do Hamburgu, kde na nás čekalo další ubytování a další prohlídka města. Hamburg se nám moc nelíbil. Centrum je špinavé, hodně opilců a turistů. Hezký byl přístav, ze kterého zrovna vyplouvala obrovská výletní loď. Možná, že jsme ale vystoupili na špatné zastávce metra.

Další den jsme ještě nevědli, kam pojedeme. Tak jsme píchli prstem do mapy (na mobilu) a jeli. Směr jakési jezero u Hannoveru. Cestou jsem si však všimla cedule, která hlásala, že když sjedeme na dalším výjezdu, dostaneme se k památníku koncetračního tábora Bergen Belsen. Pro ty co nevědí, zde zemřel Josef Čapek nebo slavnější Anne a Margot Frankovi. Vždycky mě zajímalo, jaký pocit by ve mně návštěva koncentračního tábora zanechala. Teď už to vím. Tišší místo jsem v životě nezažila. Nedá se to slovy vyjádřit a ani popsat. Lidé nechávají na hrobech kamínky a kytičky. I já jsem jich tam pár nechala. Jako vzpomínku. Info pro zájemce. Celý památník je udělaný jako park. Vstup na výstavu a další expozice je zdarma a v přilehlé kavárně se nedá platit kartou.

Odpoledne jsme zamířili do Lipska, kde jsme museli být na čas kvůli domluvenému hostelu. Hodně zajímavá noc. Jelikož jsme se začali postupně přibližovat do vnitrozemí, přibývaly i stupně na teploměru. V Lipsku bylo fakt vedro, ale s ubýhajícími hodinami se dělalo lépe. Proto jsme šli na prohlídku města. Noční Lipsko se všemi jeho světly je kouzelné a klidně bychom se tam vrátili zpět.

Poslední den našeho roadtripu jsme zamířili do města Weimar a do nedaleko vzdáleného památníku dalšího koncentračního tábora Buchenwald. Tam jsme strávili nějaké 3 hodiny. Památník je opět zdarma přístupný veřejnosti. Muzea a infocentrum jsou otevřeny od úterý do neděle. Pokud byste tam jeli v pondělí, můžete si brožurky vyzvednout v informačním centru ve Výmaru. Mají tam i letáček o historii Buchenwaldu v češtině. Bylo hodně vedro, takže jsme to vzali letem světem, ale vzpomínky zůstanou. Po návštěvě takového místa si člověk leccos uvědomí a tenhle pocit si musí zapamatovat!

Okolo šesté hodiny večer jsme přejeli hranice a byli jsme zase doma v ČR. Celý roadtrip bych si klidně celý zopakovala. Příští rok bychom chtěli jet prozkoumat jižní Německo. Když jsem svým firmám v práci napsala, že jsme byli na dovolené v Německu, napsali mi, že máme příště určitě přijet i k nim a že jsem tam vždycky vítaná. Hodně mě to potěšilo. A co já vím. Třeba se k nim příští rok podívám.

ROADTRIP Česko, Morava a Nízké Tatry 2013

Návrat do práce byl krutý. Možná až moc. V pátek mi začne ale další volno a to studijní, jelikož mě čekají poslední zkoušky mé studijní kariéry. Tak mi držte palce.

Ale abych se vrátila k dnešnímu tématu. Dnes vám přináším report z našeho historicky prvního delšího roadtripu po krásách Čech, Moravy a Slovenska. Celý výlet trval asi týden a navštívili jsme s mužem spoustu míst, o které se vámi podělím.

Začínali jsme ve středu brzy ráno (asi 10hod :D) naložením auta a vyráželi jsme k našemu prvnímu cíli. Velká a Malá Amerika. Jedná se o dva zatopené lomy, kam byli posíláni na nucené práce političtí vězni. Velká Amerika je hodně profláknutá. Dá se obejít kolem dokola a je zčásti zatopená. Hezčí vodu jsem v životě neviděla. Škoda, že není přístupný, potože bych se tam klidně i smočila (a to do vody běžně vůbec nechodím!). Malá Amerika (též zvaná Mexiko) je méně přístupná a hodně zarostlá bažina. Lom byl přístupný pouze podzemní šachtou z Velké Ameriky a na jeho vrcholu stojí pomníček politickým vězňům. My ho obešli kolem dokola a terén je celkem nepřístupný, ale dá se pokud půjdete stále přikrčení. Další cesta vedla na Karlštejn, kde byla tuna lidí, tak jsme ani nešli dovnitř. Stala se z toho spíše atrakce než národní památka!

Další zastávka byl Moravský kras, kde jsme v jednom malebném penzionku, přímo u Punkevních jeskyní, přespali. Ráno jsme se vydali směrem k jeskyním a mohli jsme přitom využít dopravy mašinkou cca 2km. S mužem jsme si řekli, že budeme odolní, budeme trénovat a půjdeme pěšky. Nebudu vám lhát, NIKDO jiný nešel s námi. A to cesta trvala asi 10 minut. Přitom cesta vláčkem stála 70Kč. Tak jsme ušetřili a hezky se protáhli. Punkevní jeskyně byly nádherné a dno Macochy velkolepé, ale ještě lepší byla plavba po říčce Punkvě v podzemí. Po jeskyni jsme si ještě vyšplhali na horní i dolní můstek, ze kterých není Macocha zdaleka tak velkolepá jako ze dna. Naobědvali jsme se v restauraci Macocha, kde jsem zažila jeden se svých gastrozážitků v podobě panenky na houbovém ragú. Mňam! Akorát mě překvapilo, kolik lidí se místo v restauraci, stravovalo v protilehlém bufetu, kde se ceny mnohdá rovnaly těm restauračním. Po vydatném obídku jsme se jali na několikakilometrovou procházku po žluté stezce, díky které jsme vylezli u další jeskyně, Kateřinské jeskyně. Ta má jeden z nejbizardnějších krápníků, který jsem kdy viděla a je hodně podobný čarodejnici! Potom jsme se vydali směr Slovensko, Piešťany.

Tam jsme si prošli okolí, kde našli nejstarší venuši na světě, Moravianskou Venušu, která je větší než ta naše Věstonická. A dál se tam našli pozůstatky z mamutů a jejich klů.

V něděli už jsme byli na cestě směr Nízké Tatry. Parkovali jsme u komplexu Srdiečko, že kterého jsme pochodovali na chatu M.R.Štefanika, kde jsme doplnili zásoby vody. Trošku jsme je neodhadli a vzali si s sebou jen 3 litry. Mysleli jsme si, že nám bohatě vystačí na těch 11km, co jsme museli do večera ujít. A kam jsme to šplhali? Na Chopok (2 024m), což je druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater. Až na vachrlaté kameny, po kterých jsme museli na hřebenu šplhat. V cíli jsme se dočkali výborné kapustnicové polievky a příjemného noclehu. K snídani nejlepší čaj na světě a výhled na hory a mraky. Co víc si přát! :) Sestup jsme zahájili záhy a šli jsme krásným Národním parkem NT, kde jsme si museli dát pozor na volně žijící medvědy, kteří se zrovna přemnožili! Ve čtyři hodiny odpoledne jsme byli konečně u auta a jeli domů. Nic krásnějšího než rozhled z vrcholu hor jsem snad nikdy v životě neviděla! Každý to musí vidět!

Na zpáteční cestě jsme se ještě stavěli v ZOO Zlín, která je dle mého soudu nejhezčí ZOO v ČR. Volně průchozí voliéry papoušku Ara nebo klokanů, jsou nepřekonatelné. Všechno mají udělané blíž k přírodě. Vše dřevěné a hezky upravené. Zoo Plzeň by se měla trošku činit. Poslední zastávkou  byla Mohyla Míru u Slavkova u Brna, kde Napoleon vyhrál svou nejlepší bitvu. Mrkli jsme do interaktivního muzea a prošli se při západu slunce okolo Mohyly, protože už jsme nestihli její otevíračku.

Byl to výborný výlet s ještě lepším programem. Já osobně jsem zastáncem aktivní dovolené, protože se nerada válím na sluníčku. Radši někam na hrad nebo v parnu se schovat do zajímavé jeskyně. Sakum prdum, viděli jsme plno krásných a zajímavých míst, jejichž návštěvu vám můžu jedině doporučit!

A co vy a vaše dovolená? Radši nějaký placák na pláži nebo něco adrenalinovějšího?