O tom, jak už nejsem blogerka

Aneb jak jsem dospěla a možná i zmoudřela. 

No tak možná ne tak docela. 

Zjistila jsem, že mojí životní náplní není sbírání kosmetiky a hamounění věcí. Spíš naopak. V posledních několika měsících se snažím minimalizovat všechno v naší domácnosti. Dopotřebovávám a spotřebovávám. Likviduji a obdarovávám. Zbavuji se a zahazuji. Kosmetiku, oblečení, knihy i vybavení domácnosti. Přijde mi, že náš domov přetéká věcmi, které vůbec nepotřebujeme. A ne, není to tím současných hypem. Prostě to tak cítím. A taková jsem.

S tím souvisí i vývoj tohoto blogu. Nebudu a nechci psát nic o tom, jak mě mrzí, že pravidelně nepřispívám. A že se budu vracet k psaní a že bude zase všechno pravidelné. Nebude. A vůbec se vám nebudu omlouvat. 

Neberte mě zle. Já si věci chci dělat po svém. A když se mi nechce, tak se mi prostě nechce. Po pravdě řečeno, jsem na to u ostatních už dost háklivá. Ale pssst. Navíc mám pocit, že psané slovo a potažmo i blogy přestávají být in a už je stejně nikdo nečte. Ještě před dopsáním je příspěvek už stejně odsouzen do blogového nebe. Nebo pekla. Jak chcete.

A s tímhle vším souvisí i vývoj a směr tohoto blogu. Stále mám jistou vizi, kterou bych ráda realizovala. Ale jak jsem už řekla. 

Až se mi bude chtít, tak se mi bude chtít. 

Whole30

Konec měsíce. Člověka to nutí k bilancování. A mě taky. Na začátku března mi totiž skončil můj program WHOLE60. V dnešním článku bych vám program chtěla trochu přiblížit. Hodně informací můžete najít tady nebo v oficiální knížce Jídlo na prvním místě (pozor v roce 2014, tuším, vyšlo nové aktualizované vydání). Původně se jedná o program na 30 dní. Já jsem si ho dobrovolně prodloužila na 60 dní a s větším nebo menším úsilím ho dodržuji doposud. A asi i nadále budu. Vyhovuje mi to.

Pro program jsem se rozhodla kvůli tomu, že jsem po Vánocích byla totálně přežraná, oteklá, nafouklá, zažívání nefungovalo, bylo mi pořád špatně, šíleně mě pálila žáha, trápily mě dvě choroby, kterých se nemůžu zbavit, a také kiláž začala postupně naskakovat. Ne že bych už předtím neměla kiláž nahozenou, ale tohle už bylo moc. Kamarádka začala hned z kraje roku a já si řekla: "Proč vlastně ne?!". A bylo to. Naskočila jsem do rozjetého vlaku a tímto chci poděkovat svému bro in crime Nici, že jsme to spolu daly a že měla trpělivost mi všechno vysvětlit. Já jsem totiž začala bez nijaké přípravy, bez žádných informací, bez načtené literatury nebo průzkumu webů. To jsem celá já!

A o co jde? V podstatě o očistný restart program, který vám pomůže víc poznat vaše tělo. Zjistit, které produkty a potraviny vám dělají nebo nedělají dobře. V neposlední řadě vám také může pomoct nastartovat metabolismus a změnit pohled na jídlo a váš jídelníček v komplexní podobě. Pomůže vám objevit nové potraviny, nové kombinace a především nové chutě.

A v čem spočívá kouzlo WHOLE30? Právě v jednoduchosti. Jí se 3x denně. Bez vážení či odměřování. Důležitost je kladena na výběr kvalitních surovin a přípravu jídla. 

Principem je vyřazení následujících skupin jídel:

• žádný cukr včetně přírodního či umělého (tj. med, všechny druhy sirupů, stévie, apod.)
• žádný alkohol (ani na vaření)
• žádné obiloviny (včetně quinoi, kukuřice, rýže, bulguru, pohanky, apod.)
• žádné luštěniny (fazole, hrášek, cizrna, sója, apod.)
• žádné mléčné výrobky (výjimkou je přepuštěné máslo ghí)
• nekonzumovat siřičitany, karagenany, glutaman sodný
• zakázané je z povolených surovin vyrábět "nezdravé" jídlo (vafle, buchty, sušenky, pizzu, junk food, apod.)
• během programu se nesmí vážit ani měřit či jinak zjišťovat své míry (kromě padajícího oblečení :D) 

Povolené potraviny (nejlépe v bio a eko kvalitě):

• bílkoviny (maso a ryby)
• tuky (olivový a kokosový olej, sádlo, ghí, vybrané druhy ořechů, avokádo, olivy, apod.)
• zelenina (od roku 2014 jsou povolené i brambory)
• vybrané druhy ovoce v omezené míře

Hodně lidí si v tomto bodě řekne: "Panebože a to budeš jako jíst kořínky nebo sbírat bobule nebo jako co?" nebo "Tohle se prostě nedá zvládnout!" a představí si všechny ty dobroty, kterých se bude muset vzdát na 30 dní. Opak je však pravdou. Už po pár dnech v programu si uvědomíte, proč to děláte. A až uvidíte první výsledky, tak vám to začne dávat větší smysl. A je fakt, že se vám už po pár dnech změní hodnoty a mozek se přenastaví z "Ó bože, dala bych si brambůrky! Království a koně za jeden lupínek!" na "A proč bych to měla jíst, když je mi po tom špatně a nic mi to nepřináší?!"

A o tom to je vážení. Nejsem osvícená. Nikomu to rozhodně nevnucuju. A neříkám, že už si nikdy nedám brambůrek. Ale snažím se o jídle přemýšlet v širším měřítku. Zamyslet se nad tím, co do sebe hrnu. No co si budem. Je to rozhodně výzva!

A zajímají vás moje výsledky nebo nějaké tipy na vhodná jídla nebo jak sestavit jídelníček? Tak o tom si budem povídat příště...

O tom, jak jsem chodila na pohovory

Nikdy bych se neodhodlala dát výpověď, kdybych neměla sehnané jiné zaměstnání. Asi ze mě mluví mé svědomí, můj smysl pro zodpovědnost nebo jsem jen posera. Občas se za to nemám ráda, protože tak přicházím o spoustu skvělých zážitků. Ale nikdy není pozdě na změnu.

Hledat novou práci jsem si začala asi na konci září roku 2016. A věřte, že chození po pohovorech je to to nejmenší. Nejhorší a nejvíc stresující je, zakamuflovat všechno tak, aby to nezjistil váš stávající zaměstnavatel. I já si tím prošla. Takhle zpětně si říkám, jestli jim fakt nebylo divné, když jsem chodila "k doktoru" nebo "do banky"...

Po prvotních odmítnutích nebo ještě hůře po vůbec žádných reakcích, jsem se octla na svém prvním pohovoru. Byla jsem nervózní. Nevěděla jsem co můžu čekat. Proto jsem celý pohovor pojala jako přátelské setkání. Opravdu to z člověka spadne, když si začne opakovat, že o nic nejde. A ono vážně o nic nejde. Na druhé straně totiž sedí člověk z masa a kostí jako jste vy nebo já. Tak proč mít strach.

Druhý pohovor byl skupinový a všichni jsme psali 2 testy. Jeden z anglického jazyka a druhý z matematiky. Také na něj jsem šla lehce nervózní. Když vám totiž do emailu napíší, ať si nezapomenete vzít kalkulačku, očekáváte dvojité integrály a derivace. Opět se však ukázalo, že nebyl důvod, proč se zbytečně stresovat.

Pohovor číslo tři byl asi nejvíce náročným a stresujícím. Také proto dopadl tak, jak dopadl. A já jsem za to zpětně ráda. Prošla jsem prvním kolem, které bylo po telefonu v anglickém a německém jazyce s paní z Berlína. Druhé kolo bylo dost katastrofální. Otázky byly učebnicové. Jako z personálních příruček. Prokládáné dotazy na diplomovou práci a na mé studium. Chyběla už jen otázka na mou oblíbenou barvu a co bych udělala, kdybych byla tenisák. 

Můj čtvrtý a poslední, téměř vánoční, pohovor patřil mezi ty nejlepší. Už při příchodu jsem se cítila "jako doma". A o to přeci jde, ne? Nevěřili byste, co v takové chvíli dokáže obyčejný úsměv z druhé strany. Veškerá nervozita je ta tam a vy si ani nevšimnete, že jste na pohovoru skoro 2 hodiny.

A za ty 3 měsíce hledání jsem se naučila následující:

1. Obrnit se proti odmítnutí - negativní reakce je taky reakce

2. Nepodceňovat se - každý z nás za něco stojí a má své silné stránky

3. Být jedinečný - najděte si něco, v čem jste dobří a vyzdvihněte to. Nebojte se.

4. Nic nepřehánět - ne vždy je potřeba chovat se doslova podle příruček a pouček

5. Být svůj! - to především!

Držím pěsti všem, kdo hledají a gratuluji všem, kdo nalezli! O nové práci zase někdy jindy... A o tom, jak jsem dávala výpověď si můžete přečíst TADY.

Online shopping #2

Dneska si dáme takovou pohodovku. Protože nakupování na internetu je pohoda. A mnohdy i výhodná. To si takhle sedíte ve vytahaným domácím oblečení. Nenamalovaní. Třeba i se špatnou náladou. Žádný člověk okolo, který by si na vás ukazoval prstem. Žádné trapné pohledy. Nekradete tady náhodou?! Na internetu nejsou žádné fronty. Vánoční nákupy dostávají úplně jiný rozměr. Knihy, elektronika, kosmetika, domácí potřeby, jídlo. To vše a mnohem víc si dneska na internetu můžete koupit.*

MegaKnihy.cz

Vynikající internetové knihkupectví. Jedny z nejlepších cen na trhu. Rychlé doručení. Jediné, co mě štve. Sběratelské záložky jsou už X let stejné. S ovečkama. Ne že bych ovečky neměla ráda. Ale...

Doprava: od 49 Kč - Česká pošta, PPL, Zásilkovna

1. Pravá vietnamská kuchyně - nádherná kniha s recepty od populární anglické blogerky

2. V šedých tónech - úžasný příběh, který vypráví o litevských deportovaných lidech za 2.SV

3. Bajky Barda Beedleho - pohádkové příběhy, které Hermioně věnoval Albus Brumbál

Krása.cz

V poslední době nakupuju kosmetiku pouze zde. Některé ceny jsou vyšší, ale občas mají i slevy. A já slevy ráda. Doručení vždy rychlé. Balíčky řádně zabalené.
Doprava: zdarma nebo od 29 Kč - osobní odběr, výdejní místa, Česká pošta, InTime, PPL, Uloženka

1. Nuxe Vyživující balzám Reve de Miel - jednoduše nejlepší balzám na rty!

2. Sefiros Tělový krém Zelený čaj - je na mém wishlistě a jdu do něj

3. Clinique Odličovací balzám Take The Day Off - odstraní úplně všechen make-up dne

Alza.cz

Kdo by neznal tu jejich ukňouranou zelenou příšeru. Myslím, že nikdo takový neexistuje. Dodnes mi občas v hlavě naskočí: "Sto tabletů týdně...". Bohužel to ale funguje. Jejich servis je vynikající. Odběrná místa jsou skoro všude. A nyní tam můžete sehnat snad všechno možné. PS: Obdivuji jejich zaměstnance v době vánočních nákupů. Opravdu palec nahoru!

Doprava: od 30 Kč - osobní odběr, Alza Streetshop, AlzaExpress, Česká pošta, atd.

1. Apple iPhone SE - už se na něj opravdu třesu!

2. Alterna Caviar Transformation Kit - cestovní sada skvělé vlasopéče na zkoušku

3. Remington D3010 Power Dry - začínám přemýšlet o novém fénu. Můj současný se totiž pomalu ale jistě řítí do křemíkového nebe.

*nejedná se o sponzorovaný článek. Všechny odkazy jsou na výrobky, které jsem si sama koupila nebo se chystám koupit. 

O tom, Jak jsem poprvé dala výpověď

 

Ve velkých životních otázkách nejsem impulsivní člověk. Jsem typický Blíženec. Stále přemýšlím a váhám, zda svého rozhodnutí nebudu v budoucnu litovat. Připosránek. Dalo by se říct.

Žila jsem v takové své krásné bublině. Myslela jsem si, že všechno je sluníčkové a v pohodě. Občasná nedorozumění a neshody se přeci dají řešit. Dospěle a důstojně. Hlavní je zůstat pozitivní a smát se na svět. Jak naivní, že?!

Největší vinu připisuji svým rodičům, kteří mě nechávali koukat se na pohádky. Znáte to. Dobro, pravda a láska vždy vyhraje nad zlem a nenávistí. To ostatně říkal i Havel. Padouši jsou vždy po zásluze potrestáni. Líní lidé dostávají čouda. Ti pracovití naopak dosáhnou všeho svou pílí a nazasením. Zjistila jsem, že takhle to v reálném světě bohužel asi nefunguje. Nebo se snad mýlím?!

Když už vám však i vaše okolí říká, že tohle nebo tamto si rozhodně nemusíte nechat líbit a že vlastně máte na víc. Je na čase něco změnit. A když už i vám začíná docházet, že pokud vás v zaměstnání drží pouze uznání zákazníka a jedna skvělá kamarádka (a druhá toho času na rodičovské), je asi něco špatně. Nastává čas na to udělat změnu. Razantní změnu!

Mých 5 kroků změny
1. uvědomit si, že je něco špatně
2. říct si, co je špatně
3. odhodlat se to změnit
4. zjistit si možnosti
5. nebát se změny - nějak bylo a nějak bude

Těchto pět jednoduchých bodů mě dovedlo až k tomu, že jsem 21.12.2016 podala svou první výpověď z pracovního poměru. Předčasný dárek k vánocům ode mě pro mě. Nejlepší dárek ode mě pro mě vůbec.

O tom, jak jsem hledala novou práci, vám napíšu zase někdy přístě. Teď se musím jít podívat na nějakou pohádku. Nutně.

Jo a nezapomeňte. Karma is a bitch! In every life time!

SUMMER OUTFIT 2016

Znáte to. Ráno zima. Mraky všude. Radši si vezmete deštník. Možná i svetr. Co kdyby náhodou, že? A pak? Vedro jako prase. Všechno se lepí a potí. Nejsem příznivec neuváženého a  nesoudného obnažování na veřejnosti a proto nenosím kalhoty kratší než pod kolena a ani sukně. Ještě jsem totiž nenašla žádnou, ve které bych nevypadala jako statkářka. Hloupá kombinace být malá a široká. Bohužel.

Jelikož jsem začala poměrně nedávno navštěvovat klimatizovanou posilovnu se sprchami, tak mě moc netankuje, co nosím. Ta cesta vždycky nějak dopadne. Zatím je jediný požadavek to, že vše musí být pohodlné. V poslední době jsem si proto oblíbila tuhle kombinaci. A když je vedro vedroucí, pak vyměním džíny za pláťáky a jede se dál. A beztak začne stejně vždycky pršet. A já vždycky nemám deštník. Ani ten svetr.