O tom, jak už nejsem blogerka

Aneb jak jsem dospěla a možná i zmoudřela. 

No tak možná ne tak docela. 

Zjistila jsem, že mojí životní náplní není sbírání kosmetiky a hamounění věcí. Spíš naopak. V posledních několika měsících se snažím minimalizovat všechno v naší domácnosti. Dopotřebovávám a spotřebovávám. Likviduji a obdarovávám. Zbavuji se a zahazuji. Kosmetiku, oblečení, knihy i vybavení domácnosti. Přijde mi, že náš domov přetéká věcmi, které vůbec nepotřebujeme. A ne, není to tím současných hypem. Prostě to tak cítím. A taková jsem.

S tím souvisí i vývoj tohoto blogu. Nebudu a nechci psát nic o tom, jak mě mrzí, že pravidelně nepřispívám. A že se budu vracet k psaní a že bude zase všechno pravidelné. Nebude. A vůbec se vám nebudu omlouvat. 

Neberte mě zle. Já si věci chci dělat po svém. A když se mi nechce, tak se mi prostě nechce. Po pravdě řečeno, jsem na to u ostatních už dost háklivá. Ale pssst. Navíc mám pocit, že psané slovo a potažmo i blogy přestávají být in a už je stejně nikdo nečte. Ještě před dopsáním je příspěvek už stejně odsouzen do blogového nebe. Nebo pekla. Jak chcete.

A s tímhle vším souvisí i vývoj a směr tohoto blogu. Stále mám jistou vizi, kterou bych ráda realizovala. Ale jak jsem už řekla. 

Až se mi bude chtít, tak se mi bude chtít. 

Whole30

Konec měsíce. Člověka to nutí k bilancování. A mě taky. Na začátku března mi totiž skončil můj program WHOLE60. V dnešním článku bych vám program chtěla trochu přiblížit. Hodně informací můžete najít tady nebo v oficiální knížce Jídlo na prvním místě (pozor v roce 2014, tuším, vyšlo nové aktualizované vydání). Původně se jedná o program na 30 dní. Já jsem si ho dobrovolně prodloužila na 60 dní a s větším nebo menším úsilím ho dodržuji doposud. A asi i nadále budu. Vyhovuje mi to.

Pro program jsem se rozhodla kvůli tomu, že jsem po Vánocích byla totálně přežraná, oteklá, nafouklá, zažívání nefungovalo, bylo mi pořád špatně, šíleně mě pálila žáha, trápily mě dvě choroby, kterých se nemůžu zbavit, a také kiláž začala postupně naskakovat. Ne že bych už předtím neměla kiláž nahozenou, ale tohle už bylo moc. Kamarádka začala hned z kraje roku a já si řekla: "Proč vlastně ne?!". A bylo to. Naskočila jsem do rozjetého vlaku a tímto chci poděkovat svému bro in crime Nici, že jsme to spolu daly a že měla trpělivost mi všechno vysvětlit. Já jsem totiž začala bez nijaké přípravy, bez žádných informací, bez načtené literatury nebo průzkumu webů. To jsem celá já!

A o co jde? V podstatě o očistný restart program, který vám pomůže víc poznat vaše tělo. Zjistit, které produkty a potraviny vám dělají nebo nedělají dobře. V neposlední řadě vám také může pomoct nastartovat metabolismus a změnit pohled na jídlo a váš jídelníček v komplexní podobě. Pomůže vám objevit nové potraviny, nové kombinace a především nové chutě.

A v čem spočívá kouzlo WHOLE30? Právě v jednoduchosti. Jí se 3x denně. Bez vážení či odměřování. Důležitost je kladena na výběr kvalitních surovin a přípravu jídla. 

Principem je vyřazení následujících skupin jídel:

• žádný cukr včetně přírodního či umělého (tj. med, všechny druhy sirupů, stévie, apod.)
• žádný alkohol (ani na vaření)
• žádné obiloviny (včetně quinoi, kukuřice, rýže, bulguru, pohanky, apod.)
• žádné luštěniny (fazole, hrášek, cizrna, sója, apod.)
• žádné mléčné výrobky (výjimkou je přepuštěné máslo ghí)
• nekonzumovat siřičitany, karagenany, glutaman sodný
• zakázané je z povolených surovin vyrábět "nezdravé" jídlo (vafle, buchty, sušenky, pizzu, junk food, apod.)
• během programu se nesmí vážit ani měřit či jinak zjišťovat své míry (kromě padajícího oblečení :D) 

Povolené potraviny (nejlépe v bio a eko kvalitě):

• bílkoviny (maso a ryby)
• tuky (olivový a kokosový olej, sádlo, ghí, vybrané druhy ořechů, avokádo, olivy, apod.)
• zelenina (od roku 2014 jsou povolené i brambory)
• vybrané druhy ovoce v omezené míře

Hodně lidí si v tomto bodě řekne: "Panebože a to budeš jako jíst kořínky nebo sbírat bobule nebo jako co?" nebo "Tohle se prostě nedá zvládnout!" a představí si všechny ty dobroty, kterých se bude muset vzdát na 30 dní. Opak je však pravdou. Už po pár dnech v programu si uvědomíte, proč to děláte. A až uvidíte první výsledky, tak vám to začne dávat větší smysl. A je fakt, že se vám už po pár dnech změní hodnoty a mozek se přenastaví z "Ó bože, dala bych si brambůrky! Království a koně za jeden lupínek!" na "A proč bych to měla jíst, když je mi po tom špatně a nic mi to nepřináší?!"

A o tom to je vážení. Nejsem osvícená. Nikomu to rozhodně nevnucuju. A neříkám, že už si nikdy nedám brambůrek. Ale snažím se o jídle přemýšlet v širším měřítku. Zamyslet se nad tím, co do sebe hrnu. No co si budem. Je to rozhodně výzva!

A zajímají vás moje výsledky nebo nějaké tipy na vhodná jídla nebo jak sestavit jídelníček? Tak o tom si budem povídat příště...

O tom, jestli se vyplatí kupovat drahou kosmetiku

Samozřejmě i já jsem sledovala a pořád ještě sleduji, co frčí a co je pfff-out. Co je must-have a co můžete nechat s klidným srdcem v regálu. Taky jsem se, proč to nepřiznat, kolikrát nechala zlákat k nákupu, protože to mají všichni. A kdo říká, že to nikdy neudělal, tak stejně lže. 

Ale. Má to vůbec cenu? Stojí tyhle high-end věci opravdu za to?

PIXI Glow Tonic - údajně prý zázrak co se péče o pleť týče. Koupila jsem si menší balení 100 ml za 340 Kč v Sephoře. A zamilovala jsem se. Bezpodmínečně. Má exfoliační účinky, podporuje regeneraci buněk a má rozzářit a rozjasnit pleť. Zpočátku jemně štípe, proto asi není vhodný na citlivou pleť. No. Na cestě mám dvě plná 250ml balení (18 GBP za 250 ml). Heh.

INVISIBOBBLE - někdo by řekl telefonní šňůra. Obyčejná telefonní šňůra. A v podstatě to tak je. Revoluční funkce, kdy by se vám neměl dělat "zářez na vlasech" jako od obyčejné gumičky, na mě asi nefunguje. Mám ho pořád. Sice je příjemné, že mi culík většinou neklouže a drží na místě, ale taky to není stoprocentní. Nevím, jestli to stojí za těch 149 Kč za 3 kusy.

KHIEL'S Midnight Recovery Concentrate - už jsem o něm psala TADY. Stále si stojím za tím, že je to jedna z nejlepších věcí na pleť. Také cena 1.030 Kč za 30 ml je odpovídající. Polední dobou jsem si však hodně oblíbila Pleťový elixír ze sedmikráskové řady od Manufaktury.  Za třetinovou cenu hodně podobné muziky.

URBAN DECAY Naked - skoro vůbec ho nepoužívám. Hrozně mi zvýrazňuje suchá místa, nevoní a není mi příjemný na pleti. Vůbec mi nesedl. Nechce se mi ho vyhodit, ale asi mi nic jiného nezbyde. Škoda jen těch 1.000 Kč.

ELEMIS Enzyme Peel - mám ho krátce a použila jsem ho všehovšudy 5x. Spolehlivě však odstraní suchá místa a celkově dokáže pleť rozzářit. A nádherně voní. Za těch 760 Kč mi to stojí, protože se suchými místy v okolí nosu a pupínků bojuju už hodně dlouho.

ALTERNA Bamboo Kendi Dry Oil Mist - novinka v mém arzenálu péče o vlasy. Nádherně voní a hezky vlasy uhladí. Nezanechává je mastné a vlasy jsou po něm krásně vyživené. Takovou službu mi neudělal žádný jiný výrobek. A to za cenu cca 340 Kč.

ALTERNA CC Cream 8 in 1 - hodně jsem ho používala, když jsem měla odbarvené vlasy. Teď už jen sporadicky, ale stojí za všechny kačky světa. Moc fajn záležitost pro okamžité uhlazení a výživu odbarvených či jinak zničených vlasů bez zatížení. Cenu už si nevybavím, ale určitě nepřekročila 500 Kč.

BUMBLE&BUMBLE Surf Spray - tak tohle byl fail. Všichni o něj na YT básnili a tak jsem ho musela mít taky! A to za nehorázný peníz a ještě z dovozu (Boots, 10 GBP za 50 ml). Strašně to smrdí, nic to nedělá, jen to vlasy slepí a ty jsou po něm v hrozné kvalitě. V životě už bych si nic podobného nekoupila a podle mě to za ty peníze nestojí.

ALTERNA Working Hair Spray - za mě jednička, co se laků na vlasy týče. Účes hezky zafixuje, ale nelepí. Vůbec nedělá tu pověstnou "krustu", ráno jsou vlasy zase v pohodě a lak se dá krásně vyčesat. Oproti ostatním lakům je podstatně dražší (cca 550 Kč za 500 ml) ale říkám vám, že za ten efekt to fakt stojí.

Výsledek je tak půl na půl. Bohužel, a možná díky Bohu, jsme každý jiný a tak nám nezbude nic jiného než zkoušet a zkoušet. Ale už dávno není pravda, že čím dražší, tím lepší. Možná že to ani pravda nikdy nebyla. Proto bychom se měli spíš zamyslet nad tím, jestli danou věc opravdu chceme a potřebujeme nebo zda bychom neměli spíš zůstat u osvědčených věcí.