BOOK TIPS #4

 

Je neděle a to je čas knihy. Už dlouho jsem vám chtěla sepsat další tipy na zajímavé knížky, které by vás mohly zajímat. Tak pojďme na to.

John Flanagan - Hraničářův učeň

Kniha Rozvaliny Gorlanu je první z 12dílné série australského spisovatele Johna Flanagana. Na počátku bylo 20 povídek, které Flanagan napsal pro svého syna, aby ho přilákal ke čtení. Nakonec povídky přepracoval do první knihy. Jedná se o fantasy sérii, která vypráví příběhy mladého hraničáře Willa, který celý život snil o tom, že se stane velkým rytířem. Díky své malé výšce a velké hbitosti se dostane do učení k hraničáři Haltovi. Ten ho zasvětí do tajů tohoto cechu, učí ho lukostřelbě, jízdě na koni nebo splynutí s okolním světem. Každý díl má jinou dějovou linku a rozhodně se u toho nudit nebudete. Kniha má něco kolem 200 stran a všechny příběhy jsou opravdu čtivé. Série je sice zařazena do literatury pro děti a mládež, ale to mě neodradilo. Doufám, že neodradí ani vás.

Antonio G.Iturbe - Osvětimská knihovnice

Příběh je napůl pravdou a napůl fikcí. Vypráví zážitky čtrnáctileté Dity, která je zavřená v koncetračních táboře Osvětim. Dostane se jí velice významné funkce a tou je funkce knihovnice ve zdejší škole, kterou vede sportovec Fredy Hirsch. Jelikož jsou knihy v Osvětimy zakázané, podstupuje Dita při každé prohlídce velké riziko odhalení. Knihy jsou však pro ní jistou symbolikou volnosti a proto je ochotná dát za ně i život. Dita je spolu s většinou dětí a jejimi rodiči zavřená v tzv. rodinném táboře, který sloužil k tomu, aby Němci ukázali okolnímu světu, že koncentrační tábory nejsou nic špatného a že rodiny mají vše, co potřebují. Díky Osvětimské knihovnici se tak vracíme k rodinnému táboru, jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.

Jodi Picoult - Vypravěčka

Posledním tipem je jedna z mých nejoblíbenějších. Hlavní hrdinka Sage pochází z rodiny se židovskými kořeny. Na terapii se seznámí se starým mužem Josefem Weberem, se kterým se rychle spřátelí. Josefa mají všichni okolo rádi a váží si ho. Proto je Sage překvapena, když jí Josef jednoho dne požádá, aby mu pomohla se sebevraždou. Chce se totiž vykoupit ze svých předchozích hříchů a myslí, že je Sage jako Židovka ta pravá. Tímto se začne rozvíjet příběh v několika dějových linií. Sage se dozvídá o minulosti své babičky Minky, která zažila pobyt v koncetračním táboře. Čte si alegorickou knihu o upírovi, kterou její babička napsala. Kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a seznámí se s vyšetřovatelem Leem. Ten se pustí do vyšetřovaní. Na co příjde a co se vlastně všechno stalo? To si musíte přečíst sami.

Roadtrip Německo 2015

 

Když jsme se rozhodovali pro dovolenou, měli jsme dva požadavky. Nesmí tam být vedro a nesmí tam být plno lidí. Proto jsme se, místo na jih, vydali na sever. Plán cesty jsme do poslední chvíle upravovali a během cesty řešili operativně v autě. Jediné, na co jsme byli vázaní, bylo ubytování. Ale o tom zase někdy jindy. Celkově jsme najeli kolem 2.300 km a ušli kolem 110 km za 6 dní.

První zastávka byla v Berlíně. Koupili jsme si mapu a průvodce a vydali se prozkoumávat krásy tohoto města. Větší část jsme strávili v bývalém východním Berlíně. V západním se nám líbilo víc. Viděli jsme Braniborskou bránu, Vítězný sloup, televizní věž, prošli jsme se kolem noční Sprévy nebo jsme se proplétali berlínským metrem. To město má své kouzlo.

Ráno jsme si udělali ještě zastávku u pomníku Berlínské zdi. Hned poté jsme se ale vydali směr Polsko. Nejdříve jsme si udělali zastávku ve Štětíně a navečer jsme dorazili do lázeňského města Medzizdroje, kde jsme se vydali na průzkum kolonády a pláže. Bylo to nejlepší místo na světě. Klid, moře, vlny, racci, slunce, vítr a my dva.

Další den jsme se dostali zpátky do Německa a to do městečka Greifswald, ve kterém jsme přenocovali. Vydali jsme se na "romantickou" procházku do přístavu, viděli krásný západ slunce a zažili odliv. Fotka byla pořízena pár desítek metrů od břehu a podotýkám, že jsem měla ohrnuté kalhoty jen pod kolena.

Brzy ráno jsme už zase seděli v autě směrem na Rujánu, kde jsme se prošli krásným městem Sellin. To má taky nádhernou secesní kolonádu jako za starých časů. Na konci mola je ještě Tauchgondel, díky kterému si můžete prohlédnout krásy podmořského života. Moře u břehu bylo bohužel špinavé od řas a smrdělo, takže jsme se nemohli brouzdat. I tak jsme to ale užili. Mají tam dokonce i českou hospodu. Akorát nevím, jestli tam rozumí česky. Měli zavřeno.

Přes Rostock, ve kterém se zrovna konala výstava lodí, jsme se konečně dostali do města Schwerin, kde jsme měli domluvené ubytování. Tohle město nás zcela uchvátilo. Jeho uličky, zámek, park a zámecká zahrada v nás zanechali krásné vzpomínky. Dokonce jsem jezdila na koni. Jen byl celý ze železa.

Ze Schwerinu jsme si to přes Neustadt in Holstein zamířili do Hamburgu, kde na nás čekalo další ubytování a další prohlídka města. Hamburg se nám moc nelíbil. Centrum je špinavé, hodně opilců a turistů. Hezký byl přístav, ze kterého zrovna vyplouvala obrovská výletní loď. Možná, že jsme ale vystoupili na špatné zastávce metra.

Další den jsme ještě nevědli, kam pojedeme. Tak jsme píchli prstem do mapy (na mobilu) a jeli. Směr jakési jezero u Hannoveru. Cestou jsem si však všimla cedule, která hlásala, že když sjedeme na dalším výjezdu, dostaneme se k památníku koncetračního tábora Bergen Belsen. Pro ty co nevědí, zde zemřel Josef Čapek nebo slavnější Anne a Margot Frankovi. Vždycky mě zajímalo, jaký pocit by ve mně návštěva koncentračního tábora zanechala. Teď už to vím. Tišší místo jsem v životě nezažila. Nedá se to slovy vyjádřit a ani popsat. Lidé nechávají na hrobech kamínky a kytičky. I já jsem jich tam pár nechala. Jako vzpomínku. Info pro zájemce. Celý památník je udělaný jako park. Vstup na výstavu a další expozice je zdarma a v přilehlé kavárně se nedá platit kartou.

Odpoledne jsme zamířili do Lipska, kde jsme museli být na čas kvůli domluvenému hostelu. Hodně zajímavá noc. Jelikož jsme se začali postupně přibližovat do vnitrozemí, přibývaly i stupně na teploměru. V Lipsku bylo fakt vedro, ale s ubýhajícími hodinami se dělalo lépe. Proto jsme šli na prohlídku města. Noční Lipsko se všemi jeho světly je kouzelné a klidně bychom se tam vrátili zpět.

Poslední den našeho roadtripu jsme zamířili do města Weimar a do nedaleko vzdáleného památníku dalšího koncentračního tábora Buchenwald. Tam jsme strávili nějaké 3 hodiny. Památník je opět zdarma přístupný veřejnosti. Muzea a infocentrum jsou otevřeny od úterý do neděle. Pokud byste tam jeli v pondělí, můžete si brožurky vyzvednout v informačním centru ve Výmaru. Mají tam i letáček o historii Buchenwaldu v češtině. Bylo hodně vedro, takže jsme to vzali letem světem, ale vzpomínky zůstanou. Po návštěvě takového místa si člověk leccos uvědomí a tenhle pocit si musí zapamatovat!

Okolo šesté hodiny večer jsme přejeli hranice a byli jsme zase doma v ČR. Celý roadtrip bych si klidně celý zopakovala. Příští rok bychom chtěli jet prozkoumat jižní Německo. Když jsem svým firmám v práci napsala, že jsme byli na dovolené v Německu, napsali mi, že máme příště určitě přijet i k nim a že jsem tam vždycky vítaná. Hodně mě to potěšilo. A co já vím. Třeba se k nim příští rok podívám.

Endless summer.

Já to léto mám i občas ráda. Hlavně tedy, když nejsou taková vedra, jaká teď panovala v ČR. U Baltu bylo líp. Sluníčko svítilo, foukal vlahý čerstvý větřík od moře a člověk se nepotil. Kdyby takové počasí dorazilo i do Čech, vůbec bych se nezlobila. Ba naopak. Pekelně bych si to léto užila. Doufám, že alespoň to babí léto bude stát za to. Miluju totiž módu ne vyloženě letní, spíš baboletní. V poslední době jsem si hodně oblíbila bílé kecky. Škoda jen, že jsou často špinavé. Anebo v nich neumím chodit. Klasické džíny jsou moje neverending story. Až na plátěné kalhoty nenosím v létě nic jiného. Mám totiž tak trochu komplex ze svých nohou. Takže se dobrovolně pařím. Proužky jsou mým nejoblíbenějším vzorem. A to hlavně tmavěmodré. Tuhle barvu miluju a je to jedna z mých hodně oblíbených univerzálních barev. Klobouk jsem si koupila na dovolené a stal se z něho můj kámoš do nepohody. Zahránil mě už před tolika úpaly a úžehy, že ho budu milovat po celý jeho život. Je z papíru. Nerada s sebou tahám cokoliv těžkého. Protože když je to těžké, tak se potom potím. Jednoduchá peněženkokabelka na ruku je proto ideál. Hodím do ní jak mobil, peněženku nebo sluneční brýle, které jsou módním doplňkem i praktickým pomocníkem, tak hlavně také rtěnku. V poslední době jsem si oblíbila veškeré odstíny borůvkové, malinové nebo fuchsiové. Nosím je skoro denně a strašně mě baví, jak na mě každý kouká. V Česku totiž nejsou lidé zvyklí na výraznější rtěnky. No, měli by si začít pomalu zvykat.

Sally Hansen Gel Polish Collection

V poslední době se mě hodně ptáte na mou gel lakovou kolekci. Proto jsem se rozhodla, že vám dneska ukážu část ze své sbírky. Konkrétně tedy laky značky Sally Hansen. O sadě, kterou jsem si koupila loňské léto, jste si už mohli přečíst ZDE. 

Laky Sally Hansen můžete sehnat skoro v každé drogerii DM za 299 Kč / 7 ml produktu. Cena tedy není nikterak malá a škála barev je zato poměrně úzká. V DM jsou, až na malé výjimky, k dostání pouze odstíny červené nebo růžové. Na odstíny modré, zelené, šedé...můžeme prozatím zapomenout. I když je pravda, že na Parfums.cz jsem sehnala šedivý a glitrovaný odstín za krásných 63 Kč / ks. Takže kdo hledá, najde.

Výdrž je poměrně slušná, pokud si dám záležet a nedělám nehty v rychlosti, tak mi lak vydrží i 2 týdny. Nehty mi ale rostou velmi rychle, takže v průměru lak sundavám po 10 dnech. Někdy se několik dní po nalakování udělají bubliny a následné odchlipy. Buď můžete vše odlakovat a zase nalakovat zpět. Nebo mít v záloze jiný obyčejný lak ve stejném odstínu a ten zničený jím přelakovat.

Pink Pong - jemná růžová. Je hodně decentní a vhodná třeba na jaro. Moje první a s tou to všechno začalo!

Kook a Mango - poutavá oranžovočervená. Jedná se o moc pěknou výraznou barvu, kterou ráda nosím celoročně.

Back to the Fuchsia - vyloženě růžová. Na sluníčku chytá i odstíny modré. Protě dokonalá láska na jaro a léto.

Cherry, cherry, bang, bang! - spíše fialová. Tahle barvička je jako dělaná pro jaro nebo podzim.

Red Zin - rudá jako komunistická vlajka. Typická červená, která se opět hodí spíše na podzim a zimu.

Wine Not - vínovočervená s perletí. Tu jedinou jsem ještě neměla na sobě, ale na podzim jí to vynahradím.

Ruby Do - opět červenofialová, ale je v ní o poznání více rudé než v Cherry cherry, bang bang!

Plum´s the World - podzimní hnědošvestková. S touhle jedinou mám problém. Musí se dát dvě vrstvy, protože jedna nestačí. Skoro vůbec nekryje.

Greige - celoroční šedobéžová. Na zimu jako dělaná a ještě v kombinaci se všemi ostatními vypadá opravdu božsky.

Glisten Up! - tmavě šedá s barevnými glitříky. U té jsem měla problém s odlakováním. Drží jako přibitá, takže se musí nehty trochu napilovat. Ale o to delší má výdrž.

10 věcí, které už nikdy neudělám

 

1. Nikdy si už nestoupnu před houpačku. Vyráží se přitom zuby.
2. Nikdy už nebudu konzumovat Stalinovy slzy. Naráží se potom hlavou do zdi.
3. Nikdy si už nenechám obarvit vlasy na černo. Není zaručeno, co z toho vzejde.
4. Nikdy už nepoužiju na rozpálenou pánev umělohmotnou mašlovačku. Musí se pak kupovat nová.
5. Nikdy si už nestoupnu na kolečkovou židli. Epesní let střemhlav je nevyhnutelný.
6. Nikdy už nebudu pít omylem olej z hrnku na čaj. Chodí se potom často na záchod.
7. Nikdy už nebudu pít z flašky, aniž bych věděla co v ní je. "Maršál Malinovkij" hadr.
8. Nikdy už nebudu eL. říkat: "To neuděláš!", když drží nůžky. Moderní zástřih vlasů zaručen.
9. Nikdy už nebudu jezdit na kole bez bot. Návštěva chirurgie nutná.
10. Nikdy už nebudu říkat nikdy!