Když jsme se rozhodovali pro dovolenou, měli jsme dva požadavky. Nesmí tam být vedro a nesmí tam být plno lidí. Proto jsme se, místo na jih, vydali na sever. Plán cesty jsme do poslední chvíle upravovali a během cesty řešili operativně v autě. Jediné, na co jsme byli vázaní, bylo ubytování. Ale o tom zase někdy jindy. Celkově jsme najeli kolem 2.300 km a ušli kolem 110 km za 6 dní.
První zastávka byla v Berlíně. Koupili jsme si mapu a průvodce a vydali se prozkoumávat krásy tohoto města. Větší část jsme strávili v bývalém východním Berlíně. V západním se nám líbilo víc. Viděli jsme Braniborskou bránu, Vítězný sloup, televizní věž, prošli jsme se kolem noční Sprévy nebo jsme se proplétali berlínským metrem. To město má své kouzlo.
Ráno jsme si udělali ještě zastávku u pomníku Berlínské zdi. Hned poté jsme se ale vydali směr Polsko. Nejdříve jsme si udělali zastávku ve Štětíně a navečer jsme dorazili do lázeňského města Medzizdroje, kde jsme se vydali na průzkum kolonády a pláže. Bylo to nejlepší místo na světě. Klid, moře, vlny, racci, slunce, vítr a my dva.
Další den jsme se dostali zpátky do Německa a to do městečka Greifswald, ve kterém jsme přenocovali. Vydali jsme se na "romantickou" procházku do přístavu, viděli krásný západ slunce a zažili odliv. Fotka byla pořízena pár desítek metrů od břehu a podotýkám, že jsem měla ohrnuté kalhoty jen pod kolena.
Brzy ráno jsme už zase seděli v autě směrem na Rujánu, kde jsme se prošli krásným městem Sellin. To má taky nádhernou secesní kolonádu jako za starých časů. Na konci mola je ještě Tauchgondel, díky kterému si můžete prohlédnout krásy podmořského života. Moře u břehu bylo bohužel špinavé od řas a smrdělo, takže jsme se nemohli brouzdat. I tak jsme to ale užili. Mají tam dokonce i českou hospodu. Akorát nevím, jestli tam rozumí česky. Měli zavřeno.
Přes Rostock, ve kterém se zrovna konala výstava lodí, jsme se konečně dostali do města Schwerin, kde jsme měli domluvené ubytování. Tohle město nás zcela uchvátilo. Jeho uličky, zámek, park a zámecká zahrada v nás zanechali krásné vzpomínky. Dokonce jsem jezdila na koni. Jen byl celý ze železa.
Ze Schwerinu jsme si to přes Neustadt in Holstein zamířili do Hamburgu, kde na nás čekalo další ubytování a další prohlídka města. Hamburg se nám moc nelíbil. Centrum je špinavé, hodně opilců a turistů. Hezký byl přístav, ze kterého zrovna vyplouvala obrovská výletní loď. Možná, že jsme ale vystoupili na špatné zastávce metra.

Další den jsme ještě nevědli, kam pojedeme. Tak jsme píchli prstem do mapy (na mobilu) a jeli. Směr jakési jezero u Hannoveru. Cestou jsem si však všimla cedule, která hlásala, že když sjedeme na dalším výjezdu, dostaneme se k památníku koncetračního tábora Bergen Belsen. Pro ty co nevědí, zde zemřel Josef Čapek nebo slavnější Anne a Margot Frankovi. Vždycky mě zajímalo, jaký pocit by ve mně návštěva koncentračního tábora zanechala. Teď už to vím. Tišší místo jsem v životě nezažila. Nedá se to slovy vyjádřit a ani popsat. Lidé nechávají na hrobech kamínky a kytičky. I já jsem jich tam pár nechala. Jako vzpomínku. Info pro zájemce. Celý památník je udělaný jako park. Vstup na výstavu a další expozice je zdarma a v přilehlé kavárně se nedá platit kartou.

Odpoledne jsme zamířili do Lipska, kde jsme museli být na čas kvůli domluvenému hostelu. Hodně zajímavá noc. Jelikož jsme se začali postupně přibližovat do vnitrozemí, přibývaly i stupně na teploměru. V Lipsku bylo fakt vedro, ale s ubýhajícími hodinami se dělalo lépe. Proto jsme šli na prohlídku města. Noční Lipsko se všemi jeho světly je kouzelné a klidně bychom se tam vrátili zpět.
Poslední den našeho roadtripu jsme zamířili do města Weimar a do nedaleko vzdáleného památníku dalšího koncentračního tábora Buchenwald. Tam jsme strávili nějaké 3 hodiny. Památník je opět zdarma přístupný veřejnosti. Muzea a infocentrum jsou otevřeny od úterý do neděle. Pokud byste tam jeli v pondělí, můžete si brožurky vyzvednout v informačním centru ve Výmaru. Mají tam i letáček o historii Buchenwaldu v češtině. Bylo hodně vedro, takže jsme to vzali letem světem, ale vzpomínky zůstanou. Po návštěvě takového místa si člověk leccos uvědomí a tenhle pocit si musí zapamatovat!
Okolo šesté hodiny večer jsme přejeli hranice a byli jsme zase doma v ČR. Celý roadtrip bych si klidně celý zopakovala. Příští rok bychom chtěli jet prozkoumat jižní Německo. Když jsem svým firmám v práci napsala, že jsme byli na dovolené v Německu, napsali mi, že máme příště určitě přijet i k nim a že jsem tam vždycky vítaná. Hodně mě to potěšilo. A co já vím. Třeba se k nim příští rok podívám.